Izrael sází na moderní vědu
Cherry rajčata, solární panely na ohřev vody, depilátor, počítačový flash disk, elektronický slovník, bezpilotní letoun, ICQ… Celý výčet užitečných vynálezů vzniklých na území státu Izrael nebo z podnětu izraelských firem za jeho hranicemi by mohl být ještě mnohem delší. Bohatství židovského státu těží do velké míry z tamního boomu hi-tech oborů.
Izraelský technologický zázrak začíná u základního výzkumu na univerzitách. Jedna z nich je výjimečná i na tamní poměry. Weizmannův institut u Tel Avivu loni hodnotil časopis Scientist jako druhé nejlepší akademické pracoviště na světě mimo USA.
Jsem v jedné z laboratoří Weizmannova institutu a mladá doktorka Michal Šaron popisuje zdejší výzkum změn buněčných proteinů. Je to docela složitá teorie, a tak laika mnohem víc zaujme její povídání o tom, jak se jí daří skloubit náročnou práci s péčí o několik malých dětí. Zvládá to i díky perfektnímu zázemí Weizmannova institutu, kde má k dispozici také mateřskou školku.
Výzkumné centrum s univerzitou se zabývá výhradně přírodními vědami. Zdejší vědci přišli třeba na to, jak léčit roztroušenou sklerózu nebo vyvinuli stěží uvěřitelné biotechnologie. Pracoviště u města Rehovot se dokonce pyšní dva roky starou Nobelovou cenou za chemii – za výzkum v oblasti krystalografie.
Filosofie Weizmannova institutu spočívá v opaku bádání s předem stanoveným cílem. Jak upozorňuje prezident ústavu Daniel Zajfman, věda je hra, při které se ovšem musí klást dobré otázky. „Podstatou zdejšího vědeckého výzkumu je hledání přírodních charakteristik, které se dají využít k řešení problémů lidstva,“ vysvětluje.
„Neumím odpovědět na otázku, jestli bychom měli investovat víc do výzkumu nanotechnologií, rakoviny, alternativní energie nebo globálního oteplování. Klíčovým heslem zdejší práce je zájem. Snažíme se zaměstnávat ty nejlepší mozky a dát jim naprostou svobodu bádání. Díky vlastní zvědavosti pak odkrývají tajemství přírody, na něž by jinak nikdo nepomyslel,“ zdůrazňuje Daniel Zajfman.
Badatelé v jednotlivých skupinách nemusejí zkoumat nutně látky nebo procesy s praktickým dopadem. Nároky na badatele jsou značné, ale během pravidelného hodnocení jejich práce není posvátným a pedantským měřítkem počet publikací.
Weizmannův institut založil vědec a první izraelský prezident téhož jména. Před šedesáti roky byl špičkový výzkum v obtížně vznikajícím a velmi chudém státě dost odvážnou myšlenkou. Ostatně bašta vědění u Tel Avivu není tuctovou univerzitou ani dnes. Jak zdůrazňuje děkanka fakulty biologie Michal Neeman, mezioborový přístup zde není pouhým heslem.
„Ve Weizmannově institutu neexistovaly a neexistují hranice. Naši studenti mohou dělat absolventskou práci na jakékoliv téma v rámci zdejších vědních oborů, docházet na jakýkoliv kurz z nabídky, pohybovat se napříč katedrami, fakultami i obory. Každý tady má navíc přístup k drahým přístrojům bez ohledu na to, co studuje nebo v jaké skupině,“ popisuje děkanka.
Izraelští vědci už přišli s nejednou výzvou k urovnání konfliktu s Palestinci. Jejich iniciativy se opírají často o myšlenku, že kde je špičkový výzkum, tam je i blahobyt a mír. V komplexu dnes už nepoužívaného univerzitního urychlovače částic se nad vztahem vědy a politiky zamýšlí astrofyzik Alexander Taal, jehož doménou je studium černých děr.
„Jedním, řekněme, fyzickým důvodem konfliktu v našem regionu je nedostatek vody. S tím mohou přírodní vědy něco udělat, stejně jako třeba s velkou nerovnováhou zdrojů energie mezi národy celé planety. Nejde ovšem o všespasitelnou cestu. Zdejší konflikt má taky hluboké kulturní kořeny – udržuje ho i samotná potřeba vzdoru,“ myslí si Alexander Taal, podle kterého věda nemůže sama o sobě nabídnout zásadní řešení.
Proč je však vůbec Izrael oázou hi-tech v blízkovýchodní poušti? Jak je možné, že tato malá země vyniká v počtu patentů, množství rizikového kapitálu, takzvaných start-up firem, držitelů univerzitních diplomů a zvláště pak v technických oborech?
„Skoro každý Izraelec projde vojenskou službou, kde se posilují schopnosti vedení, týmové práce, improvizace, inovace i potřeba poslání a splnění úkolu. Co je taky důležité, Izrael je země imigrantů, a ti ze své podstaty hodně riskují. Nebrání se novinkám, zakládají nové malé kreativní firmy,“ vysvětluje Saul Singer, autor knihy o kořenech kreativity Izraelců.
