Páteční noční směna na záchrance není žádný med

„Svým charakterem to byla typická páteční noční, sám jste viděl, s čím se posádky záchranné služby nejen v Ústí nad Labem, ale i v ostatních regionech v pátek a v sobotu v noci velmi často potkávají. Má na to v těchto dnech totiž značný vliv konzumace alkoholu,“ tak směnu popsal záchranář Prokop Voleník.

Se záchranářem Prokopem Voleníkem a řidičem Michalem Pokorným jsme za noc vyjížděli celkem 11krát, celá ústecká záchranka pak 24krát. Několik výjezdů bylo spojeno právě s požitím alkoholických nápojů.

V průběhu směny záchranka několikrát využila asistence policie - jak městské, tak i státní. „Někdy opravdu je ta situace na místě velmi konfliktní, a naší prioritou je ošetřit zraněné osoby a dbát na vlastní bezpečí,“ vysvětluje spolupráci s policií Prokop Voleník.

Na výjezdu

Ústečtí záchranáři v akci|foto: Martin Dušek

Výjezd vypadá následovně: záchranářům se rozezvoní telefon, vysílačka a v místnosti záchranářů začíná vyjíždět papírek s přesnými informacemi. Celá posádka nasedá do sanity, kde už v navigaci a tabletu má ještě přesnější informace o výjezdu. Po ošetření a stabilizování postiženého ve voze se tým vydává na příslušné oddělení nemocnice.

Jedním z lidí, které záchranka převážela, byl i pan Petr. „Celkový zásah záchranky hodnotím velice pozitivně, stalo se mi to za život třikrát, a zatím vždy absolutně profesionální. Byl jsem až překvapený, s jakou profesionalitou se vše provádí, takže já jsem spokojený.“

„Opravdu jsem ale byl udiven tím, co si někteří lidé dovolují k záchranářům. Výjimkou nebyl zdvižený prostředníček na projíždějící sanitu a další gesta,“ popisuje Martin Dušek.

„Celkem často mě překvapilo, že lidé nevnímají průjezd záchranky, a proto jí ani neuvolňují cestu. Jednou jsem byl svědkem toho, že auto nejprve nereagovalo, a poté nám dokonce vjíždělo do cesty. Vrcholem bylo, že při průjezdu na semaforech nás následovalo i při tom, že byla červená,“ popisuje Dušek a dodává: „Problém jsme měli i na sídlišti SNP, kde jsme se kvůli zastavěnému vjezdu nemohli dostat k bydlišti pacienta.“

Ústečtí záchranáři spolupracují i s městskou policií|foto: Martin Dušek

Řidiči záchranky jsou ryzí profesionálové

Řidiči záchranky jsou ale velice zkušení, a proto už s těmito případy počítají. „My v noci často nehoukáme, máme jenom světelná znamení (majáky), a typickým nešvarem řidiče je to, že nesleduje ve zpětném zrcátku provoz a to, co se za tím děje,“ zmiňuje se Voleník.

Práce záchranářů je fyzicky, ale především psychicky velice náročná - nikdy totiž neví, k čemu jedou, a musí být připraveni na všechno.

Přesto se občas někomu mohou záchranáři jevit jako bezcitní lidé, kteří se při výjezdu nevcítí do zachraňované osoby, ale ono to nejde - za směnu mají například osm výjezdů, a když by každé lidské neštěstí měli prožívat s emocemi, bylo by to tak psychicky náročné, že by museli brzo s touto prací skončit.