Rozhlednu na magnetické Vlčí hoře hlídá Zajíc
Vlčí hora v Českém Švýcarsku je geologická rarita. Z velké části je z magnetitu, a proto si na ní dělá kompas, co chce. A kvůli silnému magnetickému poli se jí také vyhýbají všechny blesky. Na magnetické hoře stojí už více než sto let stará rozhledna, o kterou se stará Pepa Zajíc.
Sníh křupe pod nohama. Je ho tolik, že člověk musí pěkně zvedat nohy, aby se vůbec někam dostal. „Tímhle směrem jdeme na rozhlednu Vlčí hora,“ říká její správce Josef Zajíc. „Kopec je vysoký 581 metrů.“
Pan Zajíc chodí v zimě na rozhlednu každý víkend a ve svátky. Šlapat sněhem do kopce musí být pěkná makačka, ptám se pana Zajíce, který přitakává. „No, musím si občas odpočinout. Člověk už taky není nejmladší. Je mi 66 let, ale kolem a kolem jsem pořád ještě mladý kluk,“ usmívá se.
Správce rozhledny musí být povahou vlk samotář. „Přesně tak, ale mně to nevadí. Člověk má zase klídek. Je to takový balzám na nervy,“ říká Josef Zajíc.
Schody ke vstupním dveřím jsou zaváté, stejně jako samotné dveře. Po několika pokusech pan Zajíc dveře otevírá. Za nimi je také sníh, odkudsi navátý. Nejdřív zapnout plynová kamínka. Pan Zajíc si všiml, že zas tak sám tady není, protože mu v jeho kukani dělá společnost myš. Několik věcí z poličky leží na zemi. Prý to byla ta jeho myšička, říká Josef Zajíc.
Nahoru na rozhlednu je to 64 schodů. „Vím přesně, kolik jich je. Mimo jiné i proto, že je pravidelně uklízím,“ říká s úsměvem správce rozhledny, který si nahoru bere kladivo. „To abych s ním mohl otevřít zamrzlá okna!“
Jsou vidět jenom zasněžené vršky stromů, protože je mlhavo. „Vždycky když přijdu ráno, zjišťuji viditelnost podle Ještědu. Když ho vidím, tak je viditelnost dobrá. A když ještě svítí sluníčko, tak se pěkně blyští. A to je moc pěkné,“ dodává správce.
Zobrazit rozhlednu na Vlčí hoře v regionu NP České Švýcarsko na větší mapě
