V grónském Arctic Circle Race jde občas o život
Grónsko je pro mnohé tím vůbec nejzasněženějším a nejzmrzlejším trvale obydleným koutem planety. Se zimními sporty jej přesto spojuje jen málokdo. Následující stránka zápisníku však nesportovní představy o Grónsku pozmění. Podíváme se na vůbec největší sportovní grónskou akci, kterou je běh na lyžích v blízkosti severního polárního kruhu. A představíme si navíc jednoho z jejích letošních čtyř českých účastníků.
Představa hokejového reprezentačního týmu největšího ostrova na světě budí spíš úsměv než obavy potenciálních soupeřů, stejně jako představa Inuitů soutěžících v krasobruslení. Sáně a psí spřežení jsou mnohem větším symbolem Grónska než třeba běžky. A přesto - jeden z vůbec nejnáročnějších světových závodů v běhu na lyžích se odehrává právě tady a těší se navíc velkému respektu nejen dobrodruhů a sportovních amatérů, ale i olympijských medailistů.
Běžkařský maratón Arctic Circle Race, jehož 14. ročník skončil ve druhém největším grónském městě Sisimiutu právě v uplynulém týdnu, měří 160 kilometrů a trvá tři dny a dvě noci. Na rozdíl od jiných dálkových běhů nabízí závodníkům obrovskou nejistotu až do posledního okamžiku. Právě v Grónsku se totiž víc než kde jinde počasí mění z pohlednicového a jekyllovsky přívětivého na hydovsky pekelné v rekordně krátkém čase. Ve druhém případě pak může jít doslova a do písmene o holé přežití. Letos se však na účastníky grónské slunce pořád smálo.
„Byla úplně modrá obloha, vítr maximálně šest metrů za vteřinu, takže z tohohle hlediska kromě minus 22 stupňů v noci při spaní ve stanu bylo všechno výborné,“ říká Zdeněk Lyčka, jeden ze čtveřice českých lyžařských vytrvalců při letošní rekordní české účasti.
Právě pro Zdeňka Lyčku byl vůbec první start v Arctic Circle Race vyvrcholením hned dvou jeho letitých snů. Tím prvním je celkový vřelý vztah k Grónsku, jehož pověsti a mýty coby překladatel spolu se svou ženou Violou přeložil do češtiny. Tím druhým pak byla snaha o zvýšení laťky v dlouhé řadě jeho startů v dálkových lyžařských bězích, když například proslulého Vasova běhu ve Švédsku se už zúčastnil dvanáctkrát.
Je zajímavé, že Zdeněk Lyčka má Grónsko vlastně v popisu práce. Zatímco na lyžích běhá ve volném čase, v pracovní době je velvyslancem České republiky v Dánsku, pod které Grónsko ještě stále oficiálně patří. V bílé stopě bílého ostrova doběhl Zdeněk Lyčka nakonec 52., což znamená v polovině startovního pole.
„Když to srovnám s Vasovým během, tak Vasův běh je v podstatě 90 kilometrů po rovině. Bál jsem se, že nevydrží technické zařízení, že se mi rozpadne bota nebo že se mi zlomí hůlka a podobně. Tak to se nestalo. Bál jsem se, že se ozve nějaké starší zranění z mých dřívějších sportovních let. Taky to nenastalo ve velkém rozsahu. Takže jsem nakonec velice spokojený a teď už zbývá jenom přejít grónský ledovec,“ odhaluje své pocity i příští plány zkušený diplomat, který už na lyžích i jinak projel prakticky všemi kouty evropského severu.
Štěstí v uplynulých 14 ročnících Arctic Circle Race už zkoušela řada lyžařů včetně norských legend Vegaarda Ulvanga, Thomase Alsgaarda nebo osminásobného olympijského vítěze Björna Dählieho. Ani jeden z nich však tento závod nedokázal vyhrát. To jen potvrzuje skutečnost, že v Grónsku žádné historické úspěchy ani zásluhy nebo sláva neplatí. O všem rozhoduje jen a jen momentální forma a okamžité počasí.
Arctic Circle Race, vůbec největší a nejprestižnější mezinárodní sportovní akce současného Grónska, je jednou z nejatraktivnějších forem poznání krásné grónské přírody. Kdo jednou tomuto koutu světa přišel na chuť, neochladne, ani když ve stanu při noclehu za této zvláštní lyžařské pouti právě panuje třeba jen minus 20 stupňů.
